S koncem června nás opět čekal výběr dovolené na poslední chvíli. Samozřejmě si teďka mnozí z vás klepou na čelo, proč vybíráme dovolenou na poslední chvíli, když už to můžeme mít vyřešeno klidně třeba v dubnu, ale protože situace na bojišti se vyvíjí každým okamžikem, (tak nějak už to kdysi říkal Napoleon) a my čekáme do posledního okamžiku, kdy se ta či ona cestovka vytasí s nejvýhodnější cenou, jezdíme rádi na last minute. A ideálně tak, abychom nemuseli platit žádnou zálohu, což je tedy v dnešní době téměř nemožné…
Letos jsme se s přítelkyní rozhodli pro Řecko, a tak jsme začali na internetu vybírat, kde by nám bylo nejlépe, pochopitelně v rozumné cenové relaci a ideálně v přepychu.
Vybírali jsme pečlivě a možná i dlouho, až jsme narazili na náš vysněný hotel. Poslali jsme nezávislou objednávku s tím, že se nám někdo z cestovní kanceláře ozve.
První telefon proběhl v neděli večer…
„Mně volá nějaké cizí číslo.“ podivila se přítelkyně, protože telefon byl v tento den a tuto hodinu…
Nechala to zvonit a krátce na to ten samý telefon znovu. Byla to paní z cestovní kanceláře, která zjevně dovolenou nepotřebuje, natož pak volné víkendy.
Začala nám nabízet hotely a penziony všude možně, až jsme ji museli zarazit a požádat, ať zavolá další den.
„Potřebuji nový kufr.“ sdělila mi jen tak přítelkyně.
„A kam ho dáme?“ odpověděl jsem ji s úsměvem.
U nás doma má totiž opravdu vše své místo a každá další věc, která se koupí, znamená to, že se nějaké jiné věci musíme zbavit.
To ovšem v tuto chvíli nebylo důležité, důležité bylo, jakou bude mít kufr barvu. Pokud vás to zajímá, růžová byla favorit.
Další den opravdu volala paní z cestovky, dal by se podle ní řídit čas, takhle otravný není ani kdejaký komár.
Začala nám vyprávět, vysvětlovat, nabízet kdejaké místo, až jsme udělali pár kroků stranou a k radosti paní z cestovky jsme měli rozhodnout mezi třemi destinacemi.
Vše nám hbitě zaslala na mail, a tak jsme vybírali s tím, že se nám obratem ozve. Jak říkám, komáři by se od ní mohli učit.
Z destinací, které paní nabídla, jsme nakonec opravdu jedno místo vybrali a následně to s paní řešili. Vše se zdálo bát fajn…
Přítelkyně ještě ten samý den koukala na recenze námi vybraného hotelu a tam to bylo jedno lepší než druhé. Korunu tomu další den nasadila paní z cestovky, která nám sdělila, že musíme zaplatit vše předem, tedy v plné výši.
Následovalo nespočet mailů a telefonátů, paní nám slibovala nemožné a musím uznat, že se opravdu snažila, ale buď jsme měli vysoké požadavky nebo nebyla zas až tak schopná…
Poslední slovo jsme nakonec měli my a jak to celé dopadlo se dozvíte hned po prázdninách. . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . . .
