Publikováno Napsat komentář

Jak jsem ušetřil… Barový stolek

Po dlouhé době jsem se doma měl na co těšit.


Přítelkyně se rozhodla jet s kamarádkami kamsi na víkend na dámskou jízdu. Tedy alespoň to mi prozradila poté, co jsem přišel z práce domů a zaujatě jsem ji pozoroval, kterak v kuchyni připravuje rovnou tři jídla najednou.


Má telecí léta jsou dávno ta tam, proto nebude žádný mejdan a to, na co se sám doma opravdu těším, jsou věci jako třeba, že když si někam položím hrneček, ve kterém je ještě zbytek kávy, tak ho na tom stejném místě naleznu i po hodině nebo například triko, které nechám v jídelně na židli, bude ráno pořád v jídelně na židli, nemluvím o prkýnku na záchodě… Myslím, že mnozí mi rozumíte.


Ačkoliv, to jsem maličko odbočil.


Sám doma trávím čas kutilstvím, v tomto případě jsem se rozhodl vyrobit barový stolek, což doma slibuji již delší dobu.


Měl jsem na to dva dny svůj klid a odborný dozor mi dělal jen náš kocour.


Samo sebou jsem mohl koupit stůl již hotový, ale když jsem si dal tu práci objetím několika obchodů s nábytkem a viděl jsem ty šílené ceny, rozhodl jsem se pro výrobu stolku vlastního, na míru dělaného.


Vše začalo nákupem v kutil shopu, jak já říkám obchodům hobby marketům.
Tyto obchody jsou kouzelné tím, co tam chodí za zákazníky. Na sto procent zde platí – čím šikovnější řemeslník, tím větší bříško. A jak jsou kluci často chytří…


Nicméně já šel pouze pro desku z dřevotřísky, pár šroubků a něco, čím bar připevním ke zdi.
Chvíli to trvalo, ale na míru uříznutou desku, pro kterou jsem šel jako první, abych ji potom mohl s sebou tahat po celou dobu nákupu jsem pořídil a zbylé věci taktéž.


Trochu mě zaskočila suma, kterou po mně paní na pokladně chtěla, ale pořád to bylo o skoro polovinu méně, než za hotový barový stolek. Inu, kdo šetří, má za tři!


Doma už jsem měl vše změřené, pivo se chladilo, nebylo tedy nač čekat.


Z práce jsem si vypůjčil vrtačku, tu jedinou nevlastním, a proto jsem na ni musel být opatrný.


Od tohoto dne vím, že ne každý vrták je určen na vrtání do zdi, ale tak co, pak ho dokoupím.


Moje práce má tu výhodu, že mi půjčí, nač si vzpomenu, jen jim tam o tom nesmím říkat.
Také mé zaměření nebylo zcela přesné a mnoho děr jsem bohužel vrtal zbyečně, ale tento nedostatek zachránila stará dobrá sádra.


Teď už jen stačilo přišroubovat pár úchytů ve tvaru L nebo 7, jak chcete a bylo téměř hotovo.


Trochu mě naštvalo, že kocour „uklidil“ všechny připravené šrouby pod pohovku, ale jako správný kutil, jsem jich měl kdesi v garáži spousty.


Našel jsem je v horní polici, bohužel hned vedle byly uložené vánoční ozdoby a já se pro pixlu se šrouby natáhl ne úplně opatrně a ozdoby spadly. Některé na auto, některé na zem.
Při veškeré snaze vše uklidit, jsem auto nepatrně odřel koštětem a to už mě vážně vytočilo! No, co se dá dělat, nadávkami se to neopraví. Zpět k montáži barového stolku…


Po přišroubování již zmíněných úchytů mě čekal úkol předposlední a to přidělat barovou nohu k dřevotřískové desce.
Dřevotříska není zas až tak pevný materiál, jak se na první pohled zdá. Stačilo jen trochu přitlačit šroubovákem  na šroubek a byl jsem skrz. Aby toho pořád nebylo málo, barovou nohu jsem neudržel a ta jak dlouhá tak široká spadla na komodu, kde měla přítelkyně vystavenou sbírku malých kaktusů.


Sečteno podtrženo – nespočítám, kolik času, natož pak peněz mě stálo cestování po obchodech, nejprve kvůli nákupu materiálu na můj úžasný bar, ze kterého nakonec nic nebylo, podruhé kvůli baru již hotovému, nové vánoční dekoraci, sháněním stejných nebo podobných kaktusů a nového vrtáku do práce.


To jsem ještě nebyl v autolakovně kvůli odřeným dveřím. Příště rovnou kupuji nábytek již hotový a volný víkend bez ženy budu trávit s přáteli v naší oblíbené restauraci, tam by se mi nemělo nic přihodit.

A jak šetříte vy?

Publikováno Napsat komentář

Jak jsem ušetřil… Večeře

Po nedávné návštěvě restaurace, kde jsem nechal za večeři téměř půl výplaty, a to jsme tam byli jen já a má přítelkyně, jsem začal přemýšlet, jak mé drahé polovičce udělat příště radost a neutratit přitom majlant.

Jako posuďte sami, ale za pár smažených pálivých papriček (pár myslím opravdu dvě), které mají stejně někde v mrazáku, trochu polévky, která nám byla servírována na talíři, který vypadal jako klobouk a nakonec kousek masa a vedle toho porce brambor, která byla na talíř vyklopena z nějaké dětské bábovičky, si řekli opravdu hodně a to už ani nechci mluvit o tom, že nám byl vnucen kousek medovníku tak malý, jaký dáváte doma návštěvě, o kterou nestojíte, no a k tomu kávu do šálku pro panenky. Prostě podle mě komedie, ale žena byla nadšená, ačkoliv nevím proč. Snad proto, že taky jednou nemusela vařit ona, jak s oblibou říká…

Inu, rozhodl jsem se proto, že ji jednoho dne překvapím a nějakou tu dobrotu, jak se říká, ukuchtím. Ještě by bylo asi dobré říci, že nejsem úplně zdatný kuchař a do této chvíle byl můj vrchol kuchařského umění ohřát párky tak, aby nepopraskaly, a to mi dáte jistě mnozí za pravdu, není žádná legrace. Nicméně každá cesta začíná prvním krokem, a i já se chtěl posunout dál, už jen proto, abych nemusel vydělávat jen na večeře v restauracích.

V obchodě kousek od domova jsem pořídil veškeré „inge..“, „idredien..“, „igrgience..“, zkrátka suroviny, jak poradil recept v kuchařce a hurá na věc! V plánu bylo připravit jednoduchou večeři – přírodní kuřecí řízek s bramborovou kaší a zeleninovým salátem. V kuchařce bylo psáno – nenáročné, levné a jednoduché.

Hned první problém bylo najít škrabku na brambory a vůbec se zorientovat v kuchyni. Byť je naše kuchyně velice prostorná, nedopatřením jsem zavadil o jakousi kořenku a během chvilky rozsypal a následně rozbil hned čtyři z pěti vystavených na poličce.

„Stejně už byly staré.“ pomyslel jsem si a dál se věnoval své práci.

Brambory jsem dokázal očistit i bez škrabky, pouze jednou jsem se řízl, a zatímco se vařily, já krájel zeleninu na salát. Okolo mě vznikal pomalu ale jistě neuvěřitelný nepořádek. Zelenina, slupky, nádobí, rozlitý Jar, rozbité kořenky, zkrátka všechno bylo všude. Trochu mě to znervózňovalo a taky to, že se krátil čas, kdy se měla má žena vrátit zpět domů.

„Musím přidat do kroku!“ řekl jsem si při hledání salátové mísy, kterou jsem našel vzadu ve spíži, a i když jsem ji bral opatrně, maličko jsem zavadil o nějakou malou lahvičku, ze které vyteklo trošku oleje, ale protože byla lahvička malá, usoudil jsem, že to nevadí.

Na kostičky nakrájenou zeleninu jsem dal do mísy, na to nalil dresink z obchodu a salát byl hotov. Luxus!

Bohužel voda z hrnce, kde byly brambory, přetekla a parádně zašpinila sklokeramickou desku. Vše jsem se snažil zachránit utěrkou, která se trochu propálila o rozpálenou plotýnku, ale vím, že utěrek máme dostatek, tak jsem to hodil za hlavu.

Brambory vařené, kaše díky mixéru hotová za chvilku, bohužel nezůstala jen v hrnci, ale našli byste ji i na zdech nebo zácloně, protože to od toho mixéru stříkalo. Přesto v hrnci zůstalo pro nás dva dost. Už jen připravit maso…

Máme novou teflonovou pánev, na které jde vše samo, jak říkali v reklamě, tak jsem se rozhodl, že ji musím vyzkoušet. Plátky kuřátka jsem rychlým a elegantním způsobem umístil na onu již rozpálenou pánvičku, akorát jsem nenašel žádnou obracečku, takže jsem se musel spokojit s vidličkou. Vše jsem patřičně okořenil a za chvilku bylo dílo dokonáno. Stačí do toho dát trochu toho srdíčka a večeře jako z top restaurace!

Právě zacinkaly klíče v zámku a přítelkyně byla doma.

„Doufám, že máš hlad, miláčku!“ zavolal jsem hrdě z kuchyně a dával při tom jídlo na talíře.

„Co se to tady pálí?“ zněla na to odpověď mé milé a neříkala to moc klidným hlasem.

Pak se objevila v kuchyni…

Zatímco popadala dech, řekl jsem: „Neboj, vše tu potom uklidím.“ a usmál se na ni.

Pak jsem chvilku vysvětloval, co a proč to dělám, proč je všude takový nepořádek, proč jsou rozbité vzácné kořenky po babičce, proč je vylitý ten drahý olivový olej ve spíži, proč je poškrábaná ta nová drahá pánev, proč hořela utěrka a já už nevím, co ještě…

Sečteno podtrženo – záměr dobrý, provedení maličko slabší. Když jsem si potom spočítal, kolik peněz jsem dal za květinu na usmířenou, novou pánvičku, extra super olivový olej, balení utěrek, nových kořenek a kolik mě to celé včetně úklidu stálo času, zjistil jsem, že večeře v restauraci zase tak drahá záležitost není.

A jak šetříte vy?

Publikováno Napsat komentář

Jak jsem ušetřil…Pračka

Má žena byla opět příjemná jako pracovní sobota…

Přišel jsem z práce, otevřel dveře od bytu, atmosféra doma na bodu mrazu a já nechápal proč. Samozřejmě jsem se zamyslel, zda jsem něco neprovedl nebo jestli nevyplavalo na povrch něco, co ještě neví, ale kdepak, byl jsem v tom nevinně. Aspoň něco!

„Již delší dobu uvažuji nad koupí nové pračky.“ sdělila mi trochu rozhněvaným a maličko smutným hlasem žena.

Jelikož stará šla pozvolna do důchodu (myslím pračka), na což měla po téměř patnácti letech nárok, rozhodl jsem se podívat, jaká je v současné době nabídka.

Jako většina z nás jsem tak trochu líný člověk, který nemá rád objíždění všelijakých obchodů, takže jsem z pohodlí domova zasedl k počítači a do vyhledávače zadal požadavek. Nabídka byla velice pestrá, ale ty ceny…

Má milá měla tak nějak vybráno, ale takový výdaj jsem nechtěl akceptovat. Napadlo mě, že by ji třeba potěšila valcha, přece není nic krásnějšího než prát u řeky na čerstvém vzduchu, ale tato myšlenka mi zůstala v pouze v hlavě, dnes nebyl úplně dobrý čas na mé žertíky.

„To přece nemůžou chtít za hloupou pračku!“ řekl jsem a začal přemýšlet, jak ušetřit.

Zároveň jsem neustálým otevíráním nových a nových stránek zjišťoval, co že to ty dnešní pračky umí. Nestačil jsem se divit – jedna byla velice úsporná, další zase nabízela všelijaké programy, jiná měla zajímavý design, inu, bylo z čeho vybírat. Bohužel, jediná věc, která mi stála v cestě, byla cena.

Až po chvíli jsem dostal nápad k nezaplacení! Vždyť já přece nemusím kupovat novou pračku, nám úplně postačí nějaká bazarová, kterých jsem na internetu našel rovněž nespočet, ale za úplně jinačí peníz.

Chvíli jsem vybíral a nakonec našel. Sice jsem pro ni musel jet téměř sto kilometrů, ale i s cestou, jak jsem si vypočítal, to stále stálo za to.

Zavolal jsem na inzerát, domluvil se s prodejcem a bylo vymalováno! Pračka měla být téměř nová, prý párkrát použitá a k tomu všemu vypadala na přiložených fotografiích moc pěkná a cena i s cestou sotva třetinová oproti pračce nové! Prostě báječný kauf!

Když jsem přijel do cíle, majitel mě již vyhlížel. Byl to na první dojem milý pán a nejen to, dokonce mi i pračku zabalil do krabice, aby se s ní po cestě nic nestalo. A pak, že už v téhle době nejsou hodní lidé.

Pračku jsme hbitě naložili do auta, já slušně poděkoval, zaplatil a spokojeně odjel. Cestou zpět byla na dálnici pěkná kolona kvůli nesmyslné dopravní nehodě v protisměru, ale nebylo to přece moje poslední odpoledne, tak co.

Jenže co mě doma nečekalo! Po rozbalení zánovní pračky jsem nemohl uvěřit vlastním očím… Pračka to sice byla, ale…

„No nevadí.“ řekl jsem si a zahodil za hlavu ten rozbitý pant u dvířek, prasklý displej, utržený knoflík na zapínání a odřenou narezlou levou stranu přístroje.

„Sice není nejhezčí, ale prát snad bude a za ty peníze…“ utěšoval jsem ženu, která měla v obličeji výraz, který jasně naznačoval, že jsem v prdeli…

„Klid, to zvládneme.“ řekl jsem s rozvahou a pousmál se na mou paní.

Zapojil jsem vše tak, jak se má, ona přidala prádlo a těšili jsme se na výsledek. Čas jsme si krátili každý po svém. Žena šla na kávu postěžovat si kamarádce a já sledováním televize, u které jsem naneštěstí ihned usnul.

Vzbudil mě až zvonek u dveří našeho bytu. Nebyl to nikdo jiný než soused, který bydlí o patro níže a nebyl moc příjemně naladěný. Než jsem stačil cokoliv říct, zeptal se mě, co to jako dělám a proč má doma potopu. Ačkoliv jsem okamžitě věděl, která bije, bylo už pozdě.

Otevřel jsem dveře od koupelny, kde byl neuvěřitelný dým a cosi divně smrdělo. Byl to motorek, který nějakým zkratem vzplanul, ale dlouho hořet nemohl, protože všude bylo více vody než důchodců u zlevněné zeleniny. O prádle snad ani mluvit nebudu, to bylo, nechápu proč, jen trochu potrhané a samo sebou nevyprané.

Takže sečteno podtrženo – ušetřil jsem na pračce, která nám poničila oblečení, zdevastovala koupelnu, sousedům byt a ještě mě připravila o skoro celý den, když jsem pro ni jel.

Poté, co jsem uhradil veškerou škodu, koupil jsem pračku novou, takovou, kterou má žena chtěla od začátku.

A jak šetříte vy?

Publikováno Napsat komentář

Kavárna AŽ NA PŮDU

Přátelé,

obě mé knihy – I TY SE V TOM NAJDEŠ a ODVÁŽÍŠ SE MĚ OTEVŘÍT? se nyní dají pořídit v krásné a útulné kavárně Až na půdu https://www.facebook.com/aznapudu, která se nachází v Písku.

Pokud to máte kousek nebo se do Písku vydáte jen tak na výlet, doporučuji se v kavárně stavit, vychutnat si nějakou tu dobrotu (a že je z čeho vybírat 🤤) a jako malý suvenýr si knihu zakoupit.

Jo a celkem často tam vysedávám, tak se tam můžeme potkat a pokecat, těším se 😎!

Publikováno Napsat komentář

Radio géčko

Vážení přátelé,
zbystřete ti z vás, kteří chcete vyhrát knihu I TY SE V TOM NAJDEŠ!Co že se pro to musí udělat? Skoro nic, stačí poslouchat Rádio Géčko! Ve spolupráci s www.radiogecko.cz můžete od neděle 22. 5. 2022 do neděle 5. 6. 2022 vyhrát 3x knihu I TY SE V TOM NAJDEŠ, která bude samozřejmě s věnováním. Knihu získáte úplně jednoduše tak, že vymyslíte, napíšete o odešlete báseň na info@radiogecko.cz. Délka básně záleží na vás a téma samozřejmě také. Tři nejlepší básně budou následně vybrány a ohodnoceny. Třešničkou na dortu bude to, že jeden výherce úplně nejlepší básně dostane nejen knihu s věnováním, ale i možnost zajít s Burákem na drink. A to se nepovede každý den, není-liž pravda :)?

Takže držíme palce, ať se z vás sypou rýmy 🙂
Rádiu Géčko zůstaňte věrní i po soutěži, protože od pondělí 6. 6. zazní třikrát denně tři dny v týdnu (pondělí, středa, pátek) vždy živě jedna báseň z knihy. Takže příjemný poslech, léto začíná v plné parádě B-)