O mé přítelkyní se všeobecně ví, že ráda kouří.
Já jsem sice nekuřák, ale nijak to náš vztah nenarušuje. Ovšem cena krabičky cigaret šplhá nahoru, jak veverka na strom, a proto se začalo vymýšlet, co s tím… Myšlenka přestat kouřit samozřejmě nepřišla, ale nějaké alternativy na trhu jsou, takže to pojďme vzít jedno po druhém.
První pokus byl kouření omezit, ale to se neosvědčilo, protože když vám cigarety dojdou uprostřed večera a chuť je silnější než vy, musíte jet taxíkem na benzinovou pumpu, kde sice cigarety dražší nejsou, ale taxík není úplně zadarmo. Nápad to byl dobrý, provedení už potom slabší…
Další pokus byl takový všelijaký, jeden kolega z práce občas kouří něco, co vypadá jako bublifuk, a tak jsem ho jednou zeptal, co to je.
„To je taková jinačí cigareta.“ odpověděl mi a zabublal si, až se z něho kouřilo.
„To máš snad ze supermarketu za body, ne?“ odpověděl jsem mu a pousmál jsem se.
On začal říkat něco sprostého, ale to určitě nebylo cílené na mě.
Přeskočím balení cigaret, to je něco, co někdo zvládne hravě jednou rukou a někdo nad tím může strávit věčnost a výsledek bude takový, jako když se pejsek a kočička rozhodli vařit. Každý je holt nadaný na něco jiného.
Došlo i na nikotinové náplasti, ale bohužel byly hned vedle lékárničky, a já se jednou vracel domů z oslavy narozenin lehce poupravený a před domem jsem zakopl a spadl.
Na bebíčka jsem použil právě ty nikotinové náplasti, a krom toho, že moc nesají krev, jdou také špatně strhnout z kůže.
Ještě z toho byla dva dny tichá domácnost…
Nakonec jsme se dostali až k takovému tomu vajglu, který strčíte do stroječku a za chvilku kouříte a máte k tomu ještě nejspíš pocit, že je to zdravé.
„Málo to kouří, nejde z toho žádný dým!“ stěžovala si přítelkyně.
Zapomněl jsem se zmínit, že stroječek byl z druhé ruky, protože ty vajgly stojí stejně jako krabička cigaret a k tomu ještě ten strojek…
Povedlo se sehnat zánovní, ale když to nekouří, je to asi na prd…
A to byla chvilka pro mě a můj smysl pro detail. Stroječek nebo chcete-li kouřítko jsem rozebral, jak jen to šlo a snažil se to vyčistit. Byl jsem opravdu pečlivý a musím se vám přiznat, že jsem byl moc šťastný, že mi po složení kouřítka zpět do původního stavu nezůstala žádná část navíc, jak tomu bývá zvykem.
No ale problém se přesto našel a to takový, že to stále nekouřilo tak, jak by mělo. Všechno svítilo, vibrovalo, tvářilo se dokonale, ale výsledek? Výsledek žádný.
Ještě proběhlo pár všelijakých shlédnutí, jak na to, následné rozebrání a vyčistění a já nevím, co ještě, ale stroječek stále vítězil.
„Já to vezmu do té jejich specializované prodejny miláčku.“ řekl jsem přítelkyni.
„Přestaň dělat pořád ostudu.“ odpověděla žena chladně.
Nakonec jsem si prosadil svou a do té prodejny jsem stejně zašel.
Když jsem se v obchodě zjevil a svěřil se s problémem, který doprovázel můj přihlouplý smích, prodejkyně se podívala na prodejce a řekla mu: „U toho být nemusím.“ a odešla neznámo kam.
Zatím jsem si jako idiot nepřipadal.
Pan prodejce se podíval na ono kouřítko, odstranil jen jednu část a začal čistit to, co mně se zdálo naprosto čisté. Z kouřítka vypadla hromádka zbylého tabáku tak veliká, že se to tam snad ani nemohlo fyzicky vejít.
„Vy jste kouzelník?“ zeptal jsem se pana prodejce a už jsem si jako idiot připadal.
On se jen smál a vysvětloval mi, že od toho je tam, ale co si doopravdy myslel, nechci vědět a raději už ho nechci ani nikdy potkat.
S nadšením jsem doma předal kouřítko přítelkyni a čekal, co se bude dít.
„Docela po tom kašlu, ale snad si zvyknu.“ řekla jen přítelkyně.
Sečteno podtrženo – pokud se chystáte přestat kouřit nebo udělat jinou zásadní životní změnu, radím nedělat to. Stojí to nervy, peníze, utrpení, mohou se objevit i slzy a v neposlední řadě ze sebe někde uděláte šaška.
A jak šetříte vy?
