Rekonstrukce naší kuchyně šla konečně do finále, vlastně už zbývalo pouze odvozit veškerý odpad.
Jak jsem již psal, nejvíce věcí se prozatím přestěhovalo na chodbu, ale naše chodba není nafukovací, a tak se spousty nepotřebných věcí začalo postupně dávat všude možně do obýváku, na balkon, do koupelny, zkrátka všude tam, kde se našlo nějaké to místečko.
Naše obydlí tak postupně začalo připomínat mraveniště, protože jsme všude měli jen takové cestičky a občas to byla cestička s překážkou, například do koupelny se chvilku dalo dostat pouze tak, že buď podlezete anebo přelezete starý stolek. Přítelkyně na to často nadávala, ale myslím, že kdyby tato překážka byla před záchodem, bylo by to mnohem ale mnohem horší.
„Miláčku, objednej nějaký kontejner nebo něco takového, ať se toho bordelu konečně zbavíme.“ poprosila mě důrazně má přítelkyně.
Kývnul jsem, protože mě to také štvalo, a tak jsem začal na internetu hledat, kdo by nás toho nepořádku zbavil.
Naše finanční situace je stále stejná, takže asi nemusím dlouze popisovat, že jsem hledal opravdu dlouho a že mě to stálo mnoho sprostých slov a hlavou jsem kroutil tak dlouho, že kdyby byla na závit, byl by dávno stržený. V dnešní době je i odvoz odpadu celkem luxus. Popelnice samozřejmě platíme, ale tam se nějaké věci jako třeba starý sporák úplně dát nemůže.
Rozhodl jsem proto tak, že vše odvezu do sběrného dvora a to svépomocí.
Sběrný dvůr není zas tak daleko a po zkušenostech s myčkou jsem nechtěl zase dávat větší věci do vozu. Jednak kvůli poškození a jednak i kvůli tomu, že leccos bylo opravdu hodně špinavé.
Ač byla má žena celkem dost proti, usoudil jsem, že nejlepší bude vše odvézt na skateboardu. Ano na skateboardu.
Začal jsem lehčími věcmi jako třeba starou kuchyňskou linkou, která byla rozebrána na menší kousky. Sběrný dvůr je asi deset minut chůze a první zkouška s prkny dvířky a tak podobně se podařila. Vlastně krom křižovatky, na které jezdí i tramvaje a přejezd byl maličko složitější, se nemohlo nic stát.
A taky nestalo až do doby, kdy jsem vezl právě již zmíněný starý mastný sporák.
Vlastně vám ani neřeknu, kolikrát jsem se otočil a vše bylo v pohodě, takže jsem to už bral zcela automaticky a s žádným problémem jsem absolutně nepočítal. Starý mastný sporák byl ale jiného názoru…
Jako vždy jsem vyjel z baráku a hurá směr sběrný dvůr. Nejprve kousek po chodníku, potom jednou přes přechod pro chodce, tam jsem musel udělat kratší pauzičku, protože mi tam sporák málem ze skateboardu spadl, ale situaci jsem zachránil a pak už zbývalo jet přes zmíněnou velkou křižovatku, kde jezdí i ty tramvaje.
U přechodu svítí zelený panáček jen chviličku, skoro si myslím, že když je to jen takový mžik, jednodušší by bylo přechod zrušit, protože i voda v cedníku vydrží dýl, ale to teď nechme být…
Na zelenou jsem se rozjel tak rychle, jak mi jen situace a má síla dovolila, ale i to bylo zjevně málo, protože kolečko od skateboardu se zaseklo v koleji pro tramvaj a sporák spadl na silnici jak dlouhý, tak široký…
Samozřejmě jsem to v mém intervalu pro chodce nestihl převézt, natož potom uklidit, takže uprostřed velké křižovatky začala troubit auta, cinkat tramvaje, dokonce mě někdo nazval tak, že to sem nemohu citovat, protože všem jsme tam já i polorozbitý sporák vadili. A pokud vás to napadlo, ne, nikdo mi nepomohl.
Co nejrychleji jsem se snažil ten šrot odnosit na chodník, zároveň jsem doufal, že to přežije i můj skateboard a vlastně i já. Akce trvala ani ne pět minut, byl jsem jediný, kdo na mě v tu chvíli byl pyšný.
Zbytek cesty do sběrného dvora byl po klidné části chodníku, tam už se nic stát nemohlo, i když při mém štěstí bych se nedivil, kdybych píchnul kolečko u skateboardu.
Sečteno podtrženo – kdybych objednal nějaký kontejner nebo službu, která vás zbaví takového odpadu, nezničil bych si jedno oblečení, ve kterém jsem vše odnosil, nemluvím o několika třískách, kterými jsem si ozdobil ruce, skate rovněž už nebude jako dřív, tu mastnotu z něho stěží dostanu a v neposlední řadě musím zmínit tu drobnou ostudu na křižovatce.
A jak šetříte vy?
