Rekonstrukce kuchyně není jenom tak, a proto se vám o tom musím rozepsat na vícekrát…
Jak jsme na tom s myčkou, víte již z minula a dnes se vám musím svěřit se sporákem.
Ani sporák není v dnešní době žádná levná záležitost, ale to nás přece nezastaví v tom, abychom měli to, co chceme za rozumnou cenu.
Sporák z obchodu jsme zavrhli rovnou, každý bazar nabízel rovněž širokou škálu všelijakých kusů, ale z toho už jsem se také ponaučil jako například s pračkou, a tak jsem začal hledat po jednotlivcích…
Kdo hledá najde, ale že to zase bude výlet přes půl republiky, mě moc netěšilo.
„Nedá se nic dělat.“ řekl jsem přítelkyni a pokrčil u toho ramena.
Vydali jsme se tedy na výlet pro sporák, který vypadal jako nový, ale byl za poloviční cenu.
Cesta tam byla v pohodě, nic zvláštního se nestalo, špatně jsem odbočil pouze dvakrát, ale to už naštěstí přítelkyně ani nekomentuje.
Na místě nám pán, který sporák prodával ukázal, říkal, že se používala pouze trouba, a to pouze párkrát, tak jsme si plácli a jelo se zpět.
Po cestě jsme se stavili ještě na oběd a naštěstí ještě ve městě. Naštěstí říkám proto, že když jsme po jídle přišli zpět k autu, jedna pneumatika byla prázdná.
V jednom vtipu se říká, že to není tak zlé, že je to naštěstí prázdné jen dole, ale ani to není nic moc.
„Rezerva je v kufru pod sporákem, budeme ho muset vyndat.“ řekl jsem přítelkyni.
Společnými silami jsme sporák vyndali z auta, auto i sporák jsme škrábli jen maličko a já se mohl vrhnout na pneumatiku. Kolo bylo dole hned a několik pneuservisů naštěstí hned v okolí.
Přítelkyni jsem nechal na parkovišti se sporákem a jel jsem do pneuservisu. Vypadalo to komicky, jak se vzdaluji, ona na mě kouká a vedle sebe má sporák. Ještě mohlo začít pršet…
V prvním pneuservisu jsem byl odmítnut, jasně objednám se předem, asi tuším, že píchnu, v dalším byli pracovníci naštěstí mnohem ochotnější a dvacet minutek bylo hotovo. Dávnou jsou pryč ty časy, kdy oprava pneumatiky byla za stovku…
Jel jsem co nejrychleji zpět, přítelkyně tam vypadala jako že jsem ji vyhodil a ona si stihla vzít pouze sporák a teďka čeká na taxi.
Přijel jsem, opatrně jsme dali sporák do auta a jelo se domů.
Dojeli jsme v pořádku a čekalo nás opakování s vyndáváním sporáku. Přesto, že jsme měli již natrénováno, ani druhý pokus se neobešel bez poškrábání jak vozidla, tak i sporáku. Oba jsme si povzdychli a šup s tím do domu.
Minule jsem psal, že sporák je kombinovaný, ale i přes zdržení s píchlým kolem jsme přijeli včas, a tak jsme techniky, které jsme si předem domluvili, stihli.
To, jak u nás byli dlouho a kolik si pak za práci řekli, mi ještě dlouho mozek nezpracuje, ale je jisté, že když jsem se kdysi rozhodoval, nevybral jsem si správné zaměstnání.
„Hurá, mám nový sporák a hned vedle myčku!“ zaradovala se přítelkyně a na moment zapomněla na cestu, posilování se sporákem a na nepořádek na chodbě.
Sporák naštěstí fungoval, takže jsme vyvrátili mýtus, že věci z druhé jsou na prd, ale opatrnosti není ani tak nikdy dost.
Jediné co zbývalo, bylo vyčistit troubu, bylo znát, že se maličko používala, ale na to existují dokonalé přípravky. Škoda jen, že mé ruce při čištění zas až tak dokonalé nebyly. Téměř celý přípravek se mi podařilo do trouby rozlít, a to nebyl vůbec levný…
Sečteno podtrženo – kdybychom si objednali a nechali dovézt sporák nový, nemusel bych řešit opravu poškrábaného vozu, náš sporák by byl také hezčí bez škrábanců, den bychom si mohli užít i lépe než sezením v autě, neutratil bych v pneuservisu, a to nemluvím o slavném čističi do trouby, který je při zapnutí trouby neustále cítit a že by to byla zrovna vůně se říct nedá…
A jak šetříte vy?
