Dnes už je snad ve všech větších městech běžné, že každé ráno a každý večer popojíždíte v dlouhých a nezáživných kolonách, ve kterých na sebe lidé v autech troubí, nadávají si a já nevím co všechno, ale nakonec stejně, ať už s těmito gesty nebo bez nich, dorazí na místo určení později.
Já, jakožto obyvatel menšího městečka, měl z této situace nejprve zážitek, bylo to přece jen něco, co jsem neznal, ale postupem času jsem se sám tímto účastníkem každodenního neplynulého provozu stal. A to vše jen kvůli práci!
Občas jsem proto vyjel dříve a tou řekou aut nějak proplul, ale čas od času mi to bohužel nevyšlo. To se převážně podařilo v den, kdy jsem měl důležitou schůzku nebo něco podobného. Ach ty Murphyho zákony!
Až jednoho rána jsem při dalším stání na místě dostal dokonalý nápad!
„Vždyť já můžu jet městskou hromadnou dopravou!“ řekl mi tichý hlas v hlavě při pohledu na tramvaj ve zpětném zrcátku.
Ušetřím tak spoustu času a jízdenka stojí nějakých třicet korun, což je na rozdíl od ceny pohonných hmot do auta také úspora.
Zaparkoval jsem nedaleko tramvajové zastávky a spěchal, abych tramvaj stihl. Dělají to tak všichni, jak jsem vypozoroval, ačkoliv nechápu proč, když asi za čtyři minuty jede další spoj. Nicméně chtěl jsem splynout s davem, protože MHD běžně nepoužívám, ale i tak na mě spousta lidí v dopravním prostředku zajímavě koukala.
Já si však myslel své a v hlavě přepočítával kolik času a peněz ušetřím a zároveň si i nadával, že mě to nenapadlo už dávno. Prostě nápad za sto bodů, jak často a ráda říkává má přítelkyně.
Ovšem jakmile jsme se rozjeli, realita byla úplně jiná. Spousta aut si totiž jízdu krátila po tramvajových kolejích, což za prvé až na pár výjimek nesmí a za druhé se tím jen způsobila další kolona, a tak jsem byl zase tam, kde před chvílí, s tím rozdílem, že před chvílí jsem seděl ve svém autě a teď stojím v přeplněné tramvaji.
Okořenil to tam ještě takový divně vypadající zarostlý muž, který se opravdu dlouho nemyl a myslím, že ani potřeba jít na záchod ho nedonutila vstát ze židle. A do této chvíle jsem nechtěl znát pouze obsah dámské kabelky, ale od tohoto dne se k tomu ještě přidal obsah jeho velké špinavé tašky.
Dále se ještě celou tramvají rozléhal křik malého dítěte a všude byly naštvané obličeje snad všech lidí.
Jeli jsme doslova krokem a jen, co jsme se maličko rozjeli, tak stop a zastavili jsme na zastávce. To už bylo i na mě trochu moc, a tak jsem rychle vystoupil a za pochodu vymýšlel nějakou alternativu jak do práce.
Nedaleko byla stanice metra, a to byla v tuto chvíli má spása. K mé práci to byly pouhé čtyři zastávky, takže nějakých cca deset minut a pak sice ještě kousek pěšky, ale i tak přijedu pouze o necelou půlhodinku později což není tak zlé, utěšoval jsem se na eskalátorech.
Vtom jsem zaslechl blížící se metro, tak jsem opět jako stejně jako ostatní, přidal do kroku.
Soupravu jsem samo sebou stihl, znepokojovalo mě pouze to, že v ní bylo o asi sto lidí více než by být mělo. Tedy alespoň podle mě! Na každé zastávce ještě proběhla mela u dveří, protože všichni vystupovali a nastupovali zároveň a opět si u toho patřičně zanadávali. Atmosféra jako na punkovém koncertě. No a já byl konečně ve své cílové stanici.
„Hrůza!“ pomyslel jsem si, ačkoliv to však ještě neměl být všemu konec.
Při výstupu mě stihl oslovit revizor a já si při všem tom zmatku bohužel zapomněl označit jízdenku, což ho absolutně nezajímalo a parádní pokuta byla na světě.
Nechápu, že z té hromady lidí si vybral právě mě a aby toho pořád nebylo málo, zjistil jsem, že mi někdo ukradl mobilní telefon.
Do práce jsem přišel úplně zničený, ten den jsem téměř nic neudělal a odpoledne mě k auto odvezlo taxi.
Tam na mě čekalo další překvapení, a to v podobě pokuty a botičky. Parkoval jsem na zákazu, čehož jsem si ráno také kvůli zmatku nevšiml.
Den blbec a jak se říká, za blbost se platí.
Sečteno podtrženo – plánované ušetření času v dopravní zácpě a s tím související úspora paliva mě stála mnoho nepříjemností v MHD včetně pokuty, odcizení mobilu, cesta zpět taxíkem také nebyla zrovna laciná a nakonec ještě ta botička od městské policie.
Časově to vyšlo jak ráno, tak i odpoledne o něco hůře, takže už se moc těším na zítřejší kolonu ve svém autě, která mě absolutně nerozhodí.
A jak šetříte vy?
