Určitě to všichni znáte, jak vy milé dámy, tak i vy milí pánové…
Žena se vrátí od kadeřníka a muž si toho většinou ani nevšimne a minimálně jeden večer je kvůli tomu zkažený. Navíc taková návštěva v kadeřnictví není vůbec laciná záležitost, nemluvě o tom, že tam strávíte spoustu času, který by se dal jistě využít i lépe a nejhorší na všem je, že to pak kolikrát, tedy aspoň podle mě, není ani poznat!
Mluvím o tom proto, že i mně, jinak bystrému muži, právě tato maličkost doma unikla, a to si má přítelkyně prý schválně nechala dát úplně jinou barvu než obvykle, prý proto, abych si té změny všiml. To, že jsem si nevšiml samozřejmě jako jediný, protože v práci ji to každý pochválil, snad ani říkat nemusím.
Na tuto „proceduru“ chodí zhruba jednou za měsíc a když už se schylovalo k další návštěvě, navrhl jsem, že nikam chodit nemusí, že ji vlasy rád obarvím sám.
„Ušetříme relativně dost peněz a za půl hodiny to bude hotové, ne?“ dodal jsem ještě mile ke své nabídce.
Ona souhlasila s tím, že si následující den po práci v obchodě koupí barvu a zbytek prý hravě zvládnu. Nemohl jsem se dočkat, až ji zase ukážu, jak se dá krásně ušetřit.
Dalšího večera jsme se do toho pustili. Jen jsem byl v rychlosti proškolen, co a jak a šlo se na věc.
„Tahle černá barva byla navíc v akci!“ pochlubila se má drahá (a já si v duchu mnul ruce, jak mi ten nápad s šetřením vychází), když už jsme seděli v koupelně a já míchal nějaké dvě „ingredience“ dohromady v přiložené lahvičce.
V balení byly ještě mikrotenové rukavice, které vídáme buďto v obchodech u pečiva nebo na benzinových pumpách, akorát tyto byly malé a moc dlouho nevydržely. S rukavicemi nebo bez nich, pustili jsme se do barvení.
„Nesmíš vynechat žádný vlas.“ poučovala mě ještě žena.
Já byl opravdu pečlivý a do barvení jsem se dal velice svědomitě. Také si myslím, že náš vztah dosáhl maxima, protože takovému kroku se skutečně říká důvěra.
Málem bych vám zapomněl popsat, jak to celé probíhalo.
Ona seděla na vaně, já stál za ní ve vaně a barvil. Groteska… Jako odkládací stolek nepoužili nic jiného než umyvadlo a na sobě jsem měl mimo jiné světlé kalhoty. Vlastně nevím, proč jsem si je nesundal, když žena měla jen ručník okolo krku… No, a tak jsem poctivě barvil a barvil.
Nejprve jsem trochu toho „krému“ nanesl na vlasy, dále pak odložil lahvičku na umyvadlo, poté podle potřeby vetřel rukama „krém“ do vlasů a tak se to opakovalo pořád dokola.
Po chvilce jsem si všiml tmavých koleček od lahvičky na umyvadle, tmavých skvrn na vaně i kalhotách, a i ruce byly neobvykle tmavé. Maličko mě to znervózňovalo, ale protože barvení už bylo skoro hotové, rozhodl jsem se, že to vyřešíme až pak. Bohužel, jak teď už každá žena jistě ví, PAK bylo pozdě.
Přítelkyně si čas než barva začne působit, krátila čtením bulvárního plátku a četla mi, kdo si koho vzal, kdo tráví čas na pláži, kdo se rozvedl, zatímco já se naopak než začne barva působit snažil s houbičkou, hadříkem a vodou zachránit kalhoty a koupelnu, což ji vůbec nezajímalo, protože ke mně byla otočná zády a netušila, co se děje.
Sečteno podtrženo – během té půlhodinky jsem přišel o drahé a oblíbené kalhoty, na vaně i umyvadle jsou stále, a to už je tomu několik týdnu, pozůstatky po barvení ruce jsem měl tmavé ještě dva dny poté a to jsem je čistil i ředidlem, ale aspoň díky tomu vím, co je ta barva za sajrajt.
Malou útěchou mi mohlo být to, že jsem vlasy prý obarvil dobře, ale shodli jsme se na tom, že návštěva kadeřnictví bude příště lepší.
A jak šetříte vy?
