Po dlouhé době jsem se doma měl na co těšit.
Přítelkyně se rozhodla jet s kamarádkami kamsi na víkend na dámskou jízdu. Tedy alespoň to mi prozradila poté, co jsem přišel z práce domů a zaujatě jsem ji pozoroval, kterak v kuchyni připravuje rovnou tři jídla najednou.
Má telecí léta jsou dávno ta tam, proto nebude žádný mejdan a to, na co se sám doma opravdu těším, jsou věci jako třeba, že když si někam položím hrneček, ve kterém je ještě zbytek kávy, tak ho na tom stejném místě naleznu i po hodině nebo například triko, které nechám v jídelně na židli, bude ráno pořád v jídelně na židli, nemluvím o prkýnku na záchodě… Myslím, že mnozí mi rozumíte.
Ačkoliv, to jsem maličko odbočil.
Sám doma trávím čas kutilstvím, v tomto případě jsem se rozhodl vyrobit barový stolek, což doma slibuji již delší dobu.
Měl jsem na to dva dny svůj klid a odborný dozor mi dělal jen náš kocour.
Samo sebou jsem mohl koupit stůl již hotový, ale když jsem si dal tu práci objetím několika obchodů s nábytkem a viděl jsem ty šílené ceny, rozhodl jsem se pro výrobu stolku vlastního, na míru dělaného.
Vše začalo nákupem v kutil shopu, jak já říkám obchodům hobby marketům.
Tyto obchody jsou kouzelné tím, co tam chodí za zákazníky. Na sto procent zde platí – čím šikovnější řemeslník, tím větší bříško. A jak jsou kluci často chytří…
Nicméně já šel pouze pro desku z dřevotřísky, pár šroubků a něco, čím bar připevním ke zdi.
Chvíli to trvalo, ale na míru uříznutou desku, pro kterou jsem šel jako první, abych ji potom mohl s sebou tahat po celou dobu nákupu jsem pořídil a zbylé věci taktéž.
Trochu mě zaskočila suma, kterou po mně paní na pokladně chtěla, ale pořád to bylo o skoro polovinu méně, než za hotový barový stolek. Inu, kdo šetří, má za tři!
Doma už jsem měl vše změřené, pivo se chladilo, nebylo tedy nač čekat.
Z práce jsem si vypůjčil vrtačku, tu jedinou nevlastním, a proto jsem na ni musel být opatrný.
Od tohoto dne vím, že ne každý vrták je určen na vrtání do zdi, ale tak co, pak ho dokoupím.
Moje práce má tu výhodu, že mi půjčí, nač si vzpomenu, jen jim tam o tom nesmím říkat.
Také mé zaměření nebylo zcela přesné a mnoho děr jsem bohužel vrtal zbyečně, ale tento nedostatek zachránila stará dobrá sádra.
Teď už jen stačilo přišroubovat pár úchytů ve tvaru L nebo 7, jak chcete a bylo téměř hotovo.
Trochu mě naštvalo, že kocour „uklidil“ všechny připravené šrouby pod pohovku, ale jako správný kutil, jsem jich měl kdesi v garáži spousty.
Našel jsem je v horní polici, bohužel hned vedle byly uložené vánoční ozdoby a já se pro pixlu se šrouby natáhl ne úplně opatrně a ozdoby spadly. Některé na auto, některé na zem.
Při veškeré snaze vše uklidit, jsem auto nepatrně odřel koštětem a to už mě vážně vytočilo! No, co se dá dělat, nadávkami se to neopraví. Zpět k montáži barového stolku…
Po přišroubování již zmíněných úchytů mě čekal úkol předposlední a to přidělat barovou nohu k dřevotřískové desce.
Dřevotříska není zas až tak pevný materiál, jak se na první pohled zdá. Stačilo jen trochu přitlačit šroubovákem na šroubek a byl jsem skrz. Aby toho pořád nebylo málo, barovou nohu jsem neudržel a ta jak dlouhá tak široká spadla na komodu, kde měla přítelkyně vystavenou sbírku malých kaktusů.
Sečteno podtrženo – nespočítám, kolik času, natož pak peněz mě stálo cestování po obchodech, nejprve kvůli nákupu materiálu na můj úžasný bar, ze kterého nakonec nic nebylo, podruhé kvůli baru již hotovému, nové vánoční dekoraci, sháněním stejných nebo podobných kaktusů a nového vrtáku do práce.
To jsem ještě nebyl v autolakovně kvůli odřeným dveřím. Příště rovnou kupuji nábytek již hotový a volný víkend bez ženy budu trávit s přáteli v naší oblíbené restauraci, tam by se mi nemělo nic přihodit.
A jak šetříte vy?
