Po nedávné návštěvě restaurace, kde jsem nechal za večeři téměř půl výplaty, a to jsme tam byli jen já a má přítelkyně, jsem začal přemýšlet, jak mé drahé polovičce udělat příště radost a neutratit přitom majlant.
Jako posuďte sami, ale za pár smažených pálivých papriček (pár myslím opravdu dvě), které mají stejně někde v mrazáku, trochu polévky, která nám byla servírována na talíři, který vypadal jako klobouk a nakonec kousek masa a vedle toho porce brambor, která byla na talíř vyklopena z nějaké dětské bábovičky, si řekli opravdu hodně a to už ani nechci mluvit o tom, že nám byl vnucen kousek medovníku tak malý, jaký dáváte doma návštěvě, o kterou nestojíte, no a k tomu kávu do šálku pro panenky. Prostě podle mě komedie, ale žena byla nadšená, ačkoliv nevím proč. Snad proto, že taky jednou nemusela vařit ona, jak s oblibou říká…
Inu, rozhodl jsem se proto, že ji jednoho dne překvapím a nějakou tu dobrotu, jak se říká, ukuchtím. Ještě by bylo asi dobré říci, že nejsem úplně zdatný kuchař a do této chvíle byl můj vrchol kuchařského umění ohřát párky tak, aby nepopraskaly, a to mi dáte jistě mnozí za pravdu, není žádná legrace. Nicméně každá cesta začíná prvním krokem, a i já se chtěl posunout dál, už jen proto, abych nemusel vydělávat jen na večeře v restauracích.
V obchodě kousek od domova jsem pořídil veškeré „inge..“, „idredien..“, „igrgience..“, zkrátka suroviny, jak poradil recept v kuchařce a hurá na věc! V plánu bylo připravit jednoduchou večeři – přírodní kuřecí řízek s bramborovou kaší a zeleninovým salátem. V kuchařce bylo psáno – nenáročné, levné a jednoduché.
Hned první problém bylo najít škrabku na brambory a vůbec se zorientovat v kuchyni. Byť je naše kuchyně velice prostorná, nedopatřením jsem zavadil o jakousi kořenku a během chvilky rozsypal a následně rozbil hned čtyři z pěti vystavených na poličce.
„Stejně už byly staré.“ pomyslel jsem si a dál se věnoval své práci.
Brambory jsem dokázal očistit i bez škrabky, pouze jednou jsem se řízl, a zatímco se vařily, já krájel zeleninu na salát. Okolo mě vznikal pomalu ale jistě neuvěřitelný nepořádek. Zelenina, slupky, nádobí, rozlitý Jar, rozbité kořenky, zkrátka všechno bylo všude. Trochu mě to znervózňovalo a taky to, že se krátil čas, kdy se měla má žena vrátit zpět domů.
„Musím přidat do kroku!“ řekl jsem si při hledání salátové mísy, kterou jsem našel vzadu ve spíži, a i když jsem ji bral opatrně, maličko jsem zavadil o nějakou malou lahvičku, ze které vyteklo trošku oleje, ale protože byla lahvička malá, usoudil jsem, že to nevadí.
Na kostičky nakrájenou zeleninu jsem dal do mísy, na to nalil dresink z obchodu a salát byl hotov. Luxus!
Bohužel voda z hrnce, kde byly brambory, přetekla a parádně zašpinila sklokeramickou desku. Vše jsem se snažil zachránit utěrkou, která se trochu propálila o rozpálenou plotýnku, ale vím, že utěrek máme dostatek, tak jsem to hodil za hlavu.
Brambory vařené, kaše díky mixéru hotová za chvilku, bohužel nezůstala jen v hrnci, ale našli byste ji i na zdech nebo zácloně, protože to od toho mixéru stříkalo. Přesto v hrnci zůstalo pro nás dva dost. Už jen připravit maso…
Máme novou teflonovou pánev, na které jde vše samo, jak říkali v reklamě, tak jsem se rozhodl, že ji musím vyzkoušet. Plátky kuřátka jsem rychlým a elegantním způsobem umístil na onu již rozpálenou pánvičku, akorát jsem nenašel žádnou obracečku, takže jsem se musel spokojit s vidličkou. Vše jsem patřičně okořenil a za chvilku bylo dílo dokonáno. Stačí do toho dát trochu toho srdíčka a večeře jako z top restaurace!
Právě zacinkaly klíče v zámku a přítelkyně byla doma.
„Doufám, že máš hlad, miláčku!“ zavolal jsem hrdě z kuchyně a dával při tom jídlo na talíře.
„Co se to tady pálí?“ zněla na to odpověď mé milé a neříkala to moc klidným hlasem.
Pak se objevila v kuchyni…
Zatímco popadala dech, řekl jsem: „Neboj, vše tu potom uklidím.“ a usmál se na ni.
Pak jsem chvilku vysvětloval, co a proč to dělám, proč je všude takový nepořádek, proč jsou rozbité vzácné kořenky po babičce, proč je vylitý ten drahý olivový olej ve spíži, proč je poškrábaná ta nová drahá pánev, proč hořela utěrka a já už nevím, co ještě…
Sečteno podtrženo – záměr dobrý, provedení maličko slabší. Když jsem si potom spočítal, kolik peněz jsem dal za květinu na usmířenou, novou pánvičku, extra super olivový olej, balení utěrek, nových kořenek a kolik mě to celé včetně úklidu stálo času, zjistil jsem, že večeře v restauraci zase tak drahá záležitost není.
A jak šetříte vy?
