Má žena byla opět příjemná jako pracovní sobota…
Přišel jsem z práce, otevřel dveře od bytu, atmosféra doma na bodu mrazu a já nechápal proč. Samozřejmě jsem se zamyslel, zda jsem něco neprovedl nebo jestli nevyplavalo na povrch něco, co ještě neví, ale kdepak, byl jsem v tom nevinně. Aspoň něco!
„Již delší dobu uvažuji nad koupí nové pračky.“ sdělila mi trochu rozhněvaným a maličko smutným hlasem žena.
Jelikož stará šla pozvolna do důchodu (myslím pračka), na což měla po téměř patnácti letech nárok, rozhodl jsem se podívat, jaká je v současné době nabídka.
Jako většina z nás jsem tak trochu líný člověk, který nemá rád objíždění všelijakých obchodů, takže jsem z pohodlí domova zasedl k počítači a do vyhledávače zadal požadavek. Nabídka byla velice pestrá, ale ty ceny…
Má milá měla tak nějak vybráno, ale takový výdaj jsem nechtěl akceptovat. Napadlo mě, že by ji třeba potěšila valcha, přece není nic krásnějšího než prát u řeky na čerstvém vzduchu, ale tato myšlenka mi zůstala v pouze v hlavě, dnes nebyl úplně dobrý čas na mé žertíky.
„To přece nemůžou chtít za hloupou pračku!“ řekl jsem a začal přemýšlet, jak ušetřit.
Zároveň jsem neustálým otevíráním nových a nových stránek zjišťoval, co že to ty dnešní pračky umí. Nestačil jsem se divit – jedna byla velice úsporná, další zase nabízela všelijaké programy, jiná měla zajímavý design, inu, bylo z čeho vybírat. Bohužel, jediná věc, která mi stála v cestě, byla cena.
Až po chvíli jsem dostal nápad k nezaplacení! Vždyť já přece nemusím kupovat novou pračku, nám úplně postačí nějaká bazarová, kterých jsem na internetu našel rovněž nespočet, ale za úplně jinačí peníz.
Chvíli jsem vybíral a nakonec našel. Sice jsem pro ni musel jet téměř sto kilometrů, ale i s cestou, jak jsem si vypočítal, to stále stálo za to.
Zavolal jsem na inzerát, domluvil se s prodejcem a bylo vymalováno! Pračka měla být téměř nová, prý párkrát použitá a k tomu všemu vypadala na přiložených fotografiích moc pěkná a cena i s cestou sotva třetinová oproti pračce nové! Prostě báječný kauf!
Když jsem přijel do cíle, majitel mě již vyhlížel. Byl to na první dojem milý pán a nejen to, dokonce mi i pračku zabalil do krabice, aby se s ní po cestě nic nestalo. A pak, že už v téhle době nejsou hodní lidé.
Pračku jsme hbitě naložili do auta, já slušně poděkoval, zaplatil a spokojeně odjel. Cestou zpět byla na dálnici pěkná kolona kvůli nesmyslné dopravní nehodě v protisměru, ale nebylo to přece moje poslední odpoledne, tak co.
Jenže co mě doma nečekalo! Po rozbalení zánovní pračky jsem nemohl uvěřit vlastním očím… Pračka to sice byla, ale…
„No nevadí.“ řekl jsem si a zahodil za hlavu ten rozbitý pant u dvířek, prasklý displej, utržený knoflík na zapínání a odřenou narezlou levou stranu přístroje.
„Sice není nejhezčí, ale prát snad bude a za ty peníze…“ utěšoval jsem ženu, která měla v obličeji výraz, který jasně naznačoval, že jsem v prdeli…
„Klid, to zvládneme.“ řekl jsem s rozvahou a pousmál se na mou paní.
Zapojil jsem vše tak, jak se má, ona přidala prádlo a těšili jsme se na výsledek. Čas jsme si krátili každý po svém. Žena šla na kávu postěžovat si kamarádce a já sledováním televize, u které jsem naneštěstí ihned usnul.
Vzbudil mě až zvonek u dveří našeho bytu. Nebyl to nikdo jiný než soused, který bydlí o patro níže a nebyl moc příjemně naladěný. Než jsem stačil cokoliv říct, zeptal se mě, co to jako dělám a proč má doma potopu. Ačkoliv jsem okamžitě věděl, která bije, bylo už pozdě.
Otevřel jsem dveře od koupelny, kde byl neuvěřitelný dým a cosi divně smrdělo. Byl to motorek, který nějakým zkratem vzplanul, ale dlouho hořet nemohl, protože všude bylo více vody než důchodců u zlevněné zeleniny. O prádle snad ani mluvit nebudu, to bylo, nechápu proč, jen trochu potrhané a samo sebou nevyprané.
Takže sečteno podtrženo – ušetřil jsem na pračce, která nám poničila oblečení, zdevastovala koupelnu, sousedům byt a ještě mě připravila o skoro celý den, když jsem pro ni jel.
Poté, co jsem uhradil veškerou škodu, koupil jsem pračku novou, takovou, kterou má žena chtěla od začátku.
A jak šetříte vy?
