Přátelé, naši pejsci si rádi hrají na zahradě a při návratu domů si pravidelně zapomínají otírat pacičky. Možná jim je tedy zapomínám otírat já, kdo ví…
Vchod na zahradu máme strategicky v kuchyni. Při letním grilováni je fajn mít vše takzvaně na dosah ruky, ale bohužel náš nápad, položit do kuchyně světle šedé lino, nebyl úplně správný.
Naši milovaní pejsci už tak nějak rozhodli, že lino přebarví na hnědo a místo jakékoliv barvy jednoduše použijí bláto ze zahrady. Zkrátka jsou skromní a tvořiví, to okoukali ode mě.
Víte, já dříve býval trochu namyšlený, ale dnes jsem už bez jakékoliv chyby. Jej, ale to jsem opět trochu odbočil.
„Zlato, podívej se na tu podlahu, vždyť je to hrozný!“ posteskla si mi jednoho rána má drahá polovička.
Ano, to je, támhle v rohu je to ještě málo hnědé, béž s tím něco udělat.“ odpověděl jsem s úsměvem, ukazoval na roh kuchyňské linky a díval se při tom na psa, který si do mě samou radostí šel utřít slinu, kterou měl u tlamy, protože zaujaté sledoval, kterak snídáme.
„Nedělej si z toho legraci…“ okřikla mě drahá a podívala se na mě pohledem, který znamená něco jako vyřeš to.
Než jsem stačil cokoliv říct, ozval se od stolu návrh, že bychom si mohli pozvat úklidovou firmu, která by lino vyčistila.
„Počkej, to snad ani nebude třeba.“ řekl jsem pohotově.
Vzpomněl jsem si, že jeden můj známý vlastní parní čistič a určitě by pro něj nebyl problém, kdyby mi ho půjčil.
Taková firma si klidné naúčtuje práci, dopravu, amortizaci nářadí a já nevím co ještě. Někteří dokonce vyžadují kávu a ohřát párek! No a za to všechno platit, to jsou přece vyhozené peníze z okna.
Kdežto já si jednoduše půjčím parní čistič a za chvíli podlahu vyčistím sám. Ušetřím a odměnou mi bude krásná čistá podlaha.
„No dobře, můžeš to zkusit třeba o víkendu“, řekla mi žena nevěřícně.
Já se jen pousmál, ještě bude ráda, že za ušetřené peníze půjdeme do divadla.
Hned první sobotu po tomto rozhovoru jsem se pustil do díla. Známý, který mi čistič půjčil, mě důrazně požádal, abych byl opatrný a o totéž mě požádala i má choť, jako by mě neznali…
V krabici od čističe bylo podle mě zbytečně moc dílů, ale já se nenechal zaskočit a bez jakéhokoliv návodu jsem stroj uvedl do chodu.
„Vážně ten manuál číst nebudeš?“ optala se mě žena s lakem na nehty v ruce.
„Udělej si hezký den, možná se pokus něco uvařit.“ odpověděl jsem a začal čistit kuchyni.
Bohužel jsem cestou do kuchyně omylem strojem zavadil o roh zdi a kousek urazil, ale to potom půjde hravé zasádrovat, takže se vlastně nic nestalo.
Se strojem jsem úplně neuměl, dělal jsem to poprvé, a tak jsem bedlivě sledoval, jestli špína z podlahy jde nebo nejde pryč. Naneštěstí jsem se koukal natolik pečlivě, že jsem úplné přehlédl hrnec s polévkou, loktem o něj nešťastně zavadil a polévka byla na sporáku, a za sporákem, na zdi, na zemi, zkrátka všude, jen ne v hrnci.
„Ach jo!“ posteskl jsem si, odložil čistič a hadrem se pokoušel uklidit tu spoušť.
Za chvilku už jsem ale opět čistil a snažil se pochopit těch pár čudlíků a světýlek, které na stroji byly a svítily. Bohužel marně, ale tak co, hlavně, že to čistí, že ano.
Vtom mi ve stroji došla voda, kterou jsem měl pochopitelně připravenou v takové konvičce, která byla součástí balení a pohotově ji dolil do nádržky.
Ted už vím, že jsem měl chvíli počkat, než se voda nahřeje, ale pozdě bycha honit, jak se říká. Čistič jen tak divně zavrčel a přestal vysávat špinavou vodu, která se na podlaze tvořila.
I s touto situací jsem si ještě dokázal poradit. Stroj dělal jen to, že pouštěl páru, tudíž jsem ho úplné nerozbil a ve druhé ruce jsem držel mop, kterým jsem špinavou vodu stíral. Nádherné!
„Snad Tě nikdo nepozoruje z okna.“ řekla mi drahá přítelkyně s úsměvem a pleťovou maskou na obličeji, když mě viděla jen v trenkách „na doma“, čističem a mopem.
Odpověď jsem raději polknul a snažil se podlahu rychle dočistit, protože ten mop zase taková výhra nebyl, spíš špinavou vodu mazal po podlaze, než ji stíral a celkově už mě to nebavilo.
Vzápětí přišel další problém.
Omylem jsem zvedl hadici od čističe a páru pustil na zeď. Omítka na nic nečekala, začala se loupat a na zdi se pomalu vytvářely celkem zajímavé obrazce, proste paráda.
Bylo mi z toho všeho docela teplo, a proto jsem otevřel dveře do zahrady, ze které ihned přiběhli naši milovaní pejsci a tu přece jen o něco málo čistější podlahu dokonale poťapali.
Sečteno podtrženo – na otázku, kde je polévka, jsem neměl odpověď, čeká mě sádrování zdi, poté malování kuchyně a musím parní čistič nechat opravit, což nebude vůbec laciné.
Do divadla jsme šli ještě ten večer a na druhý den jsem se domluvil se skvělou úklidovou firmou, která za chvíli celou kuchyň dokonale vyčistila, můžu jen doporučit.
A jak šetříte vy?
