A tak jsme se po nějaké době s přítelkyní rozhodli, že si vyrazíme na výlet. No a kdyby jen tak na výlet, my si vyrazíme rovnou do ciziny. Samozřejmě ne na moc dlouho, prodloužený víkend zdaleka postačí a já už přemýšlel, jak toho využít, abychom moc netratili, ba naopak ještě na tom, pokud možno maličko vydělali…
U odpolední kávy jsme vybírali destinaci a během chvilky jsme se shodli, že pojedeme do sousedního Polska. Tak nějak se říká, že je tam celkem levně, mohli bychom tam nakoupit nějaké potraviny a třeba pořídit i něco do domácnosti, kdo ví…
Když bylo rozhodnuto, že cíl cesty bude přímo Varšava, začali jsme balit, já méně, přítelkyně více a další den jsme vyrazili. Cesta byla příjemná, navíc jsme v Polsku neplatili dálniční poplatek, krása střídala nádheru.
Jelikož jsme se rozhodli jet celkem na poslední chvíli, odpovídala tomu i příprava, konkrétně mám na mysli ubytování. Něco se nám ale podařilo sehnat během cesty, dle fotek krásný apartmán, vše se zdálo být dokonalé.
Po příjezdu na místo jsme zjistili, že apartmán nemá v ceně parkovací místo a ve městě, respektive v centru města se zdarma parkovat nedalo, vážně jsem si dal tu práci, abych něco sehnal.
„A to jsem jim tady chválil tu dálnici!“ rozčiloval jsem se, což mi bylo k ničemu.
Nedalo se nic dělat, zaparkoval jsem na ulici jako všichni ostatní, v automatu zaplatil poplatek a náš prodlužený víkend měl pokračovat v plné parádě. Auto bylo kousek od apartmánu, ale protože jsme celkem dlouho hledali to místo zdarma, nějak jsme se nad tím, kde nakonec parkujeme, nezamysleli.
Apartmán byl krásný, tam bylo vše tak, jak mělo být a my šli do ruchu a vzruchu velkoměsta.
Celkem se až divím, že byl celý víkend naprosto senzační, jídlo, počasí, památky, vše fajn, navíc to bylo opravdu levnější, já si v duchu mnul ruce, jak je přítelkyně šťastná, a to za pár korun, bylo to jako naše druhé líbánky. Ale to hlavní mělo ještě přijít…
Asi jsem při odjezdu musel nějak naštvat ten průtokový ohřívač vody na pět, karma se tomu myslím říká… Dobře vzali jsme si z apartmánu nějaké vybavení jako třeba talíře, skleničky nebo mýdlo, ale to snad dělají všichni, říká se tomu přece suvenýr.
Bydlení jsme měli opustit do 12:00 hodin, jenže my a termíny…
Kolem desáté hodiny už jsme měli sbaleno, chtěli jsme jít jen na nákup, pro auto a pak autem popojet pro zavazadla k apartmánu. Nápad to byl dobrý, provedení pak už bylo slabší…
Nákup ještě proběhl v pohodě, já nerad utrácím peníze za tašky u pokladen, když si můžete zdarma vzít papírovou krabici, tak jsme šli s plnou krabicí k autu.
„Kde že to auto vlastně máme?“ zeptal jsem se ženy.
„Tady půjdeme vpravo, potom přes ulici a pak už je to kousek.“ odpověděla.
Já z jejího hlasu cítil trochu nejistotu, takže jsem rozhodl jinak a šlo se vlevo.
Parkování bylo placeno také do 12:00 a čas byl neúprosný… Ztratili jsme se asi tak šestkrát, já celou dobu v rukách nákup, v té zimě už jsem měl pěkně promrzlé ruce, stačilo klepnout, a prsty by padaly jako rampouchy, přítelkyně měla cestu v navigaci, ale má fotka vozu byla dost orientační, navíc měla téměř vybitý telefon, můj mobil už byl kaputt dávno, několikrát jsme se ptali na cestu, každý nás poslal někam jinam, naštěstí nikdo přímo do prdele, přítelkyně mě také moc nešetřila a já říkal jenom: „Neboj!“.
Po krásné něco málo přes hodinu dlouhé procházce už bylo tak nějak jasno, že to nestihneme. Nevěděli jsme, kde jsme my, kde máme auto, pomalu ani kde je apartmán, ale ten bychom našli. K tomu začal trochu strach o naše věci, které byly stále v apartmánu. Uklízečka je mohla třeba vyhodit, vzít si je nebo cokoliv jiného. Asi by také poznala místní nádobí.
Vydali jsme se proto jen tak nějakou ulicí a co se nestalo, najednou jsme šli kolem našeho vozu. Bylo něco kolem 12:30, oba zmrzlí jako hovna, ale mohlo se pokračovat.
Sečteno podtrženo – kdybych přítelkyni poslechl a šli jsme vpravo, jak chtěla ona, byly bychom u auta do deseti minutek, já se nemusel omlouvat za svůj orientační smysl, za nesmyslné hledání vozu v zimě, navíc s nákupem v ruce a dále bych nemusel poslouchat, že mi padaly kalhoty, což prý byla ostuda. Padaly proto, že nechci utrácet za nový pásek, tenhle vyhovuje. Občas si kalhoty povytáhnu, ale to teď nešlo, celou dobu jsem měl v ruce nákup.
Až dobrý a asi ten nejdražší svařák a slib nového pásku pomohl, že mi přítelkyně odpustila. Jo a příště už jen ubytování s parkovacím stáním.
A jak šetříte vy?
